Jak se podělit o více jak 15 let zkušeností

Je sobota ráno a já vyjíždím koordinovat svatbu. Jsem vybavena podrobným harmonogramem. Znám jména svědků i nejbližších příbuzných a orientuji se v rodinných vazbách. Naučila jsem se nazpaměť plán A i plán B, které jsme si se snoubenci odsouhlasili a pro jistotu (a zcela zdarma 😊) jsem promyslela také plán C pro případ „co by kdyby“.

 

                                           „Univerzální svatební šablona neexistuje. Ale pár rad,

                                                    jak zařídit skvělou svatbu, by se najít dalo.“

 

Je jasné, proč si tito fajn snoubenci objednali svatební koordinátorku: harmonogram je skutečně našlapaný. Dlouhé přejezdy, spousta aktivit, spousta dodavatelů, den rozdělený na minuty. Na časové rezervy už nezbyl čas. Přemýšlím, jak by se dalo snoubencům plánujícím svatbu pomoci už v organizačních začátcích. Jak to zařídit, aby svatba byla skvělá a organizačně jednoduchá? Může existovat univerzální svatební šablona? Hmm, nemůže. Nenapadá mě obor, který by byl rozmanitější a kde by se klišé „individuální přístup“ stalo pravdivější. Proč? Protože žádná svatba není stejná. Jiní jsou snoubenci, jejich povahy, vkus, očekávání a přání. Jiné je místo. Jiný je čas. Jiné jsou aktuální trendy. Jiní jsou svatební hosté. Jiní jsou dodavatelé. Jiné jsou finanční možnosti. Jiná je atmosféra. A jiné je počasí v den svatby, které se na atmosféře podepisuje snad nejvíce. Všechny tyto proměnné a libovolné kombinace těchto proměnných vytvářejí nekonečný koktejl, který rozhoduje o tom, jaký nakonec bude svatební den.

                                                     „Svatba je 2. nejstresovější událost v rodině.

                                                      A práce evenťačky je na 5. místě v žebříčku

                                                             náročných a stresových povolání.“

 

Možná vás bude zajímat, jak si svatba a práce svatební koordinátorky stojí ve statistikách. Jakože dobře. Zaujímá přední příčky. Ovšem ne v tom nejlepším slova smyslu. Svatba je 2. nejstresovější událost v rodině a práce evenťačky je na 5. místě v žebříčku náročných a stresových povolání.  Potvrzuji. Ukočírovat 50ti hlavou svatbu je jako udržet 50 blech v síťovce. A hlavně do toho vstupují emoce. Koordinátorka by musela být žijící dárkyně srdce, kdyby ji nezáleželo na tom, jak dopadne svatba jejích klientů – dvou milujících lidí. Nejsou její přátelé, ani její rodina. Koordinátorka „jen“ má tu čest účastnit se jednoho z nejdůležitějších okamžiků v jejich životě. Zná jejich radosti i starosti. Ví, na co se těší i čeho se bojí. Přátelé se z nich postupně stávají. A ona se na jeden den stává součástí jejich rodiny. Myslíte, že si lze udržet odstup? Nelze. Koordinátorka má velkou zodpovědnost a proto musí zůstat profesionální, ale emocím se ubránit nemůže.

 

                                                   „Na každé svatbě mám vždy u sebe papírové kapesníčky.

                                                                    Oficiálně jsou pro svatební hosty.

                                                              Ve skutečnosti je potřebuji hlavně pro sebe.“

 

Dělám tuto práci víc jak 15 let. A pořád mě neskutečně baví. Vždycky si říkám, že už jsem viděla všecko a vždycky musím konstatovat, že neviděla. Skoro na každé svatbě nastane okamžik, kdy slza ukápne i mně. Papírové kapesníčky z mé „svatební kápézetky“ jsou sice pro svatebčany, ale mnohokrát už mne zachránily. Mám svatby prostě ráda. Jsou jednou z mála příležitostí, kdy je láska zcela automaticky tou nejdůležitější emocí. A hlavně každá svatba má svůj vlastní příběh a já příběhy miluji. Za víc jak 15 let jsem jich viděla už spoustu. A tak jsem se rozhodla:

 

                                                    „Budu psát příběhy ze svateb. Třeba vám ukážou,

                                                 co určitě nechcete. Nebo vás budou inspirovat k tomu,

                                                       co určitě chcete. A třeba vám bude sdílení rad

                                                                             připadat užitečné.“

 

Vzpomínky jsou mocné, protože dokážou zakonzervovat příběh. A díky příběhům zůstávají lidé věční. Chci se s vámi podělit o své zkušenosti ze svateb: jak svou svatbu přežít, jak si ji užít, jak se ve svatební den líbit a jak se kvůli svatby nezruinovat. A také chci zachytit vzpomínky a sepsat příběhy – ty veselé i méně veselé, ale vždy podněcované láskou. Věřím, že vás budou bavit tak, jako baví mne.

 

                                                               Koordinátorka ze světa Kopretiny

Komentáře

  • Mark
    15. 9. 2022 v 1:51

    Thanks for your blog, nice to read. Do not stop.

Přidat komentář